„Wrongful birth“ žalobami se rodiče po zdravotnickém zařízení domáhají náhrady újmy, která jim byla způsobena tím, že byli (zpravidla v důsledku nesprávně provedených screeningových testů) zbaveni možnosti se informovaně rozhodnout, zda chtějí v těhotenství pokračovat i přes vysokou pravděpodobnost závažných onemocnění dítěte. Tento typ řízení je známý zejména z Ameriky a Velké Británie, ale určitou judikatorní praxi již můžeme nalézt i ve státech EU, včetně například nám právně blízké Francie. Nejvyšší soud České republiky se ale takovou žalobou zabýval v květnu 2023 úplně poprvé.

Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uzavřel, že tento typ nároků na náhradu nemajetkové újmy je v českém právním řádu přípustný a definoval tři kategorie zásahů do osobnostních práv rodičů, která mohou v takových případech nastat:

i)zásah do možnosti plánovat rodinu;

ii) šok ze zjištění skutečného zdravotníhostavu dítěte; a

iii) přihlížení životu jejich handicapovaného dítěte aprožívání strachu o jeho rozvoj.

Každý z těchto zásahů do osobnostních práv je přitom podle Nejvyššího soudu nezbytné posuzovat samostatně a u každého musí být naplněny všechny aspekty odpovědnosti za nemajetkovou újmu. Zatímco u prvních dvou typů zásahů bude zpravidla příčinná souvislost mezi nesprávně provedeným genetickým screeningem a vzniklou nemajetkovou újmou dána, u třetí kategorie je podle Nejvyššího soudu nezbytné zároveň prokázat, že by matka v případě správně provedeného screeningu podstoupila také interrupci, zejména by tedy mělo být zkoumáno, zda jí v takovém rozhodnutí nebránily zdravotní důvody nebo například náboženské vyznání či právní předpisy. Nejvyšší soud zároveň vyslovil názor, že tímto způsobem může být zasaženo i do práv otce dítěte, přestože on sám nemá právo rozhodnout o podstoupení interrupce.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2023, spisová značka 25 Cdo 2202/2021

Autor: Lenka Petráková

‍